Jak se nám daří v online době

 

Online výuka nás přepadla opět 14.října. Tentokrát jsme byli připraveni, byly nastavené rozvrhy, děti si během září vyzkoušely práci s Teams, oprášili jsme vše potřebné a hurá na to.

Opět nám všem chybí osobní kontakt, ale i ten jsme se snažili nahradit skupinovou prací přes Teams nebo společnými třídnickými hodinami. Výuka probíhá od 8:30 do 15:00. Kromě klasických předmětů v odpoledních hodinách nabízíme anglickou konverzaci s našimi rodilými mluvčími, poradenské centrum připravilo lekce grafomotoriky, společné čtení příběhů nebo konzultace. Pro matematické nadšence Pavla Polechová vymýšlí nejrůznější logické záhady, které rozhýbaly nejen děti, ale i rodiče. Děti mají nabitý program a nás moc těší, že je připravené aktivity baví. I prvňáci zvládli vstup do online světa, což pro nás na jaře bylo ještě nepředstavitelné, že bez čtení a psaní něco takového zvládnou. Zvládli, a velký dík patří paním učitelkám.

Nezapomněli jsme ani na program pro rodiče, hned po uzavření škol 19.10. proběhla online kavárna s paní Jitkou Michnovou na téma „Matematika dle prof. Hejného a pokračovali jsme 10.11. online kavárnou s uznávaným odborníkem na komunikaci Michalem Dubcem na téma „Jak komunikovat s dětmi a jak je vést k samostatnosti“.

Online výuka je beze sporu velmi náročná pro všechny strany, ale nepřináší jen vše negativní. Online výuka nám otevřela možnosti debatovat s dětmi i rodiči o samostatnosti dětí, zodpovědnosti, a i o tom, že děti potřebují důvěru, ale zároveň i pozornost a naši pomoc.

I my učitelé jsme museli změnit nás přístup k výuce, museli jsme více hledat důkazy, že nám dětí rozumí a že jsou napojené. Museli jsme se více doptávat, více hledat a zjišťovat příčiny, proč se cokoli nedaří. Museli jsme více žádat rodiče o zpětnou vazbu.  Museli jsme vyvažovat mezi náročnými rodiči a rodiči, kteří chtěli pro své děti spíše volný režim. Bylo třeba se více zaměřit na potřeby dětí a více vnímat, co chtějí od výuky děti, ne rodiče.

Mysleli jsme si, že zvládneme výuku tak, abychom nezatížili rodinu, nicméně již nyní víme, že dokážeme děti učit a zaujmout, ale pokud nemáme osobní kontakt, potřebujeme právě rodiče, kteří nám zprostředkují to, jak se děti cítí a co potřebují nebo zda nepotřebuje něco jinak rodina.

Online výuka zatížila všechny z nás, každý se k dané situaci postavil za sebe a museli jsme znovu hledat společné cesty a společný smysl toho, jak spolu budeme komunikovat z našich domovů.

Spolupráce na dálku přinesla mnohá úskalí, ale na druhou stranu nám dala obrovskou příležitost si více naslouchat, více volit ta správná slova, aby nám na druhé straně porozuměli. Také nás výuka na dálku donutila k větší otevřenosti a nutila nás si na všech stranách nastavit vlastní hranice. Zároveň s vlastními hranicemi bylo důležité přijmout i hranice těch druhých a domluvit se na kompromisu. Kompromis a pochopení se navzájem bylo asi to nejtěžší.

Přeji nám všem, abychom se z této situaci poučili a byla pro nás velkým poučení do budoucna.

 

Veronika