Svoboda a hranice ve Školách Hlásek

22.08.2016 20:57

Svoboda a hranice

                Poslední rok byl v našich  školách (zejména v základní) ve znamení nastavování pravidel. Děti, rodiče i učitelé vyjadřovali potřebu stanovit pravidla,  hranice, ve kterých by se jim dobře pracovalo, nebyli rušeni nebo omezováni druhými.  Zároveň ale vznikla obava – neomezí pravidla naši svobodu? Zpřísňujeme? A neznamená to vlastně, že nebudeme moci tolik vycházet vstříc individuálním potřebám? Podpoří nás v tomto směru i naši rodiče, abychom nevysílali doma a ve škole protichůdné signály?

                V dnešní době máme přístup k mnoha teoriím výchovy, máme svobodu rozhodování o vzdělávání dětí. Učíme se s nimi pracovat, stále vybíráme, studujeme. Zvykli jsme si ovšem spíše upřednostňovat potřeby dítěte a upozaďovat potřeby rodiče nebo učitele – ten je přeci dospělý nebo odborník a měl by situaci předem plánovat tak, aby se dítě mohlo ideálně rozvíjet.

Zásadní otázkou při tomto přístupu je, zda jsou děti v takovém prostředí dostatečně zvyklé na to, že musí také ony respektovat potřeby dospělých nebo druhých, učit se, že někdy nemůže být po jejich, hledat dohodu. Permisivní výchova může mít stejně špatné dopady jako ta direktivní (T. Gordon), proto musí být respekt vzájemný. Jako dospělí nechceme komunikovat s dětmi z pozice moci, ale ve snaze tomu předejít je často v pozici moci dítě. Učitelé a rodiče se v těchto situacích často cítí nesví a neví si rady, jak vyjednat opravdu partnerskou dohodu, kdy se ani jedna strana necítí nevyslyšena. Jaké z principů teorie výchovy a vzdělávání vybrat, aby byla zárukou ... čeho vlastně?  

I děti mohou ve svobodném prostředí cítit nejistotu. Některé děti mají přirozený vnitřní drive k učení, předměty, na kterých je škola stavěna se trefí do jejich zájmu, mají zralé dovednosti k učení. Pak je pro ně snadné z podnětného prostředí čerpat. Co když ale děti vnitřní motivaci k učení těchto předmětů nemají, jsou nezralé, mají nadání v jiné oblasti nebo nějaký hendikep? Mají svobodu volby, ale vzhledem ke svému věku  si neumí  ještě představit všechny možnosti a důsledky své volby, vybrat problémy, jejichž řešení jim přinese potřebné znalosti, mají nezralé pracovní návyky, nezralou pozornost nebo ještě neví, kvůli čemu by se měly učit to, co po nich dospělí chtějí a co je oceňováno a vyžadováno na navazujících školách a v práci.  Mnoho možností a příliš velká zodpovědnost je pak pro tyto děti zdrojem nejistoty. Pevným základem pro tyto děti je pak určitý řád, partnerský učitel, který sleduje, co dítěti jde, co mu dělá potíže a je vždy připraven pomoci mu hledat cesty, jak potíže zvládnout. Svoboda příležitostí je dobrá právě v tom, že před nás staví mnoho různých překážek, které nás mnoho naučí. Hladká cesta bez překážek a obtížností nás nic nenaučí.

V každé nejistotě je dobré najít pevný základ, od kterého se odrazíme –  můžeme si říci, ať zvolíme, co zvolíme: nebudeme děti trestat, budeme se snažit o partnerskou komunikaci, když narazíme na překážku, zkusíme se společně naučit ji překonat, neutečeme od obtíží. A když se pak naše rozhodnutí ukáže špatné, nebo se změní naše priority, prostě najdeme jiné řešení, z každé situace se učíme něco pro život.

V naší škole se tedy snažíme nyní vytvořit hlavně bezpečné prostředí, které tvoří pevný základ pro svobodu příležitostí. V prvních letech se hodně věnujeme nastavování pravidel chování, budování pracovních návyků,  pevného základu čtení, psaní a matematického myšlení. Děti od 6 do 12 let teprve přechází od konkrétního myšlení k zobecnění a základům morálky (M. Montessori). Pokud je to tedy pro ně těžké, kromě učitele dětem pomáhají s překonáváním překážek asistenti, paní psycholožka, speciální pedagog v podpůrné třídě, starší spolužáci a další. S takovýmto „základním vybavením“ už si pak  čtvrťák či páťák  umí zvolit svou oblast zájmu, umí si říci o pomoc, zhodnotit svou práci, naplánovat vlastní oblast rozvoje, zná následky porušení pravidel a dodržuje je proto, že je to správné i pro něj výhodné a je to zárukou, že i jemu ostatní umožní prostor pro jeho aktivity.

A co je to bezpečné prostředí? Neubližovat sobě ani druhým (silou ani slovem), řídit se vlastním rozumem, spolupracovat a pomáhat si a při sporech se zkoušet  domluvit na vzájemně výhodné dohodě. Inspiraci můžete s dětmi hledat třeba  v knize Kuba nechce prohrávatJ

Jako učitelé se chceme snažit o to, učit se, jak vyjednávat opravdu partnerské dohody, ve kterých se cítí dobře dítě i dospělý.

Na podzim jsme proto pro naše učitele i rodiče připravili několik tematických besed. 30.8. pořádáme besedu „Agrese je OK“, kde bychom se měli naučit přijmout agresi jako signál a naučit se s ní pracovat tak, aby to nevedlo k potlačení individuálních potřeb.

15.9. nás navštíví Soňa Rýdl ze společnosti Respektovat a být respektován. Besedu s ní zaměříme právě na „Respektování s hranicemi“ a odstartujeme tím případně další setkání na témata, která z prvních diskuzí vyplynou.

Od ledna se mohou rodiče i učitelé scházet jednou za 14 dní na kurzu „FIO pro dospělé“. Pomocí nástrojů, se kterými se děti seznamují ve školce i škole, se i rodiče pokusí proniknout do diskuzí nejen o individualitě, různosti názorů, argumentaci a hodnocení významu.

Pro učitele je připraven kurz MBTI  –  typologie osobnosti ve vztahu k fungování třídy, rodiny, týmu apod.

V prvním patře jsme připravili pro děti „odpočinkovou třídu“, kde si mohou děti i dospělí odpočinout, budou tu probíhat individuální podpory a pro rodiče a učitele tu bude založena knihovnička vzdělávací a teoretické literatury k výuce a výchově.

Následovat bude vzájemná beseda rodičů o tématech, která jsou pro nás živá a důležitá.

Budeme se těšit na další společné hledání cest ke spokojenému vzdělávání!

Za celý tým Hlásku, Markéta Bosáková