Školní vzdělávací program

Podrobný popis organizace a obsahu výuky můžete prostudovat ve školním vzdělávacím programu. K zapůjčení je v kanceláři školy a k nahlédnutí u vchodových nástěnek. Nejčastější otázky zodpovídáme ve zkratce níže.
 
 

Jak probíhá výuka v naší škole

Výuka ve škole začíná v 8:20, 1. a 2. třída v 8:30. Rozvrh je plánován podle klasických 45 minutových hodin, ale ve škole nezvoní. Skutečná délka hodin je přizpůsobována aktuálnímu zájmu a únavě dětí.

Ve třídách, kde je žák se speciálními potřebami, je vždy učitel a asistent. Ve třídách, kde asistent není, je buď menší počet žáků, nebo třídu dělíme na skupiny tak, aby část výuky vyučovali 2 pedagogové (cizí jazyky, projekty, matematika, čtenářské dílny)

Český jazyk a matematika jsou vyučovány klasičtěji v samostatných hodinách. V první a druhé třídě se soustředíme na rozvoj pracovních návyků, poznávání učebních strategií. Starší děti si pak i v těchto hodinách plánují individuálně svoji práci. Pracují v malých skupinkách podle úrovně, na které jsou, nebo samostatně.

Roli asistenta hrají často i starší žáci nebo žáci, kteří jsou napřed. Pokud nemá žák svou práci hotovou, využívá podpory učitelů po vyučování, musí si naplánovat dokončení práce, až potom může na zájmové aktivity. Hlavním cílem těchto předmětů je tedy vybavit dítě kvalitním základem ve čtenářské a matematicko-logické gramotnosti, ale tak, aby si poznatky samo objevovalo a konstruovalo.

Předměty Člověk a svět (přírodověda, vlastivěda) jsou vyučovány ve dvou- až tříhodinových blocích. Jsou propojovány s hudební, výtvarnou a pracovní výukou. Dětem je tu dáván  velký prostor, aby v těchto předmětech samy přinášely témata, která je baví a zajímají. Nabízí se tu také velký prostor pro realizaci těch dětí, které nejsou úspěšné v matematice a češtině, na kterých je postaven náš systém vzdělávání. Děti tu rozvíjejí více kooperaci a komunikativní dovednosti. 

Při projektech je využívána spolupráce ve věkově heterogenních skupinách. Starší děti pracují v centrech aktivit. Každý měsíc (cca) se věnujeme jednomu tématu - dítě tak během týdne prostuduje téma z různých pohledů - ve výtvarném centru, v centru čtení, v centru objevy apod. Tímto systémem výuky se snažíme  zajistit jak dostatečný prostor pro zvládnutí povinných výstupů v matematice a češtině, tak pro možnost volby témat projektů a podporu zájmu a chuti k objevování světa.

 

Jak jsou děti hodnoceny

Děti nejsou známkovány. Místo žákovských knížek používáme sešit hodnocení a sebehodnocení žáka. Tam si děti zaznamenávají témata a výstupy za týden a samy si označují, na jaké úrovni je zvládají. Učitel pak s rodičem reflektuje hodnocení, zda se dítě hodnotí adekvátně, podhodnocuje se nebo naopak nadhodnocuje. Abychom měli přehled, jak si dítě vede v jednotlivých oblastech, dostává dítě ke každému půlročnímu slovnímu hodnocení tabulku očekávaných výstupů a průběžně si tak vytváříme a zaplňujeme "mapu učebního pokroku" - co zvládám už z dalšího ročníku, v čem mám naopak rezervy atd.

Didaktické metody

Při elementární výuce čtení se kloníme ke genetické metodě, protože děti již ve školce poznávají a začínají číst velká tiskací písmena. U prvňáčků kromě genetické metody zařazujeme výuku metodou Sfumato, která učí děti správně načítat slova, číst přesně bez domýšlení, dobře fixovat tvary písmen. Naším úkolem je nyní najít cestu, jak propojit výuku elementárního čtení s předškolní třídou, kde děti již začínají číst, tak, abychom neblokovali nadšení ze čtení a zároveň dali dětem pevný základ čtení tak potřebný ke kritickému čtení. Ve psaní preferujeme klasické psací písmo. Starší děti pak někdy přecházejí na tiskací. Matematiku učíme podle prof. Hejného, přičemž  maximálně zohledňujeme aktuální schopnosti dětí volným přístupem k pomůckám, umožňováním spontánního přechodu k abstrakci a v neposlední řadě vzájemnou diskuzí mezi dětmi. Ve výuce společenskovědních předmětů používáme moderní metody aktivního učení - Začít spolu, metody rozvíjející kritické myšlení, projektové vyučování - zaměřujeme se na rozvoj informační a technické gramotnosti. Žádná metoda není samospasitelná, zásadní zůstává individuální sledování dítěte, přemýšlení o tom, co se děje v jeho hlavě - více než o tom, co ho chceme my právě teď naučit.

Používané metody výuky ve školce i ve škole 

  • Matematika podle prof. Hejného (učebnice nakladatelství Fraus a H-mat)
  • Prvky z programu "Začít spolu“: vzdělávací program akreditovaný MŠMT a odpovídající Rámcovému vzdělávacímu programu pro základní vzdělávání
  • Čteme s nečtenáři a učíme je kriticky myslet -  www.kritickemysleni.cz
  • Metodika Feuersteinova instrumentálního obohacování  -  FIO  /www.ucime-se-ucit.cz/o-metode/ - princip zprostředkovaného učení, který prostupuje všemi vzdělávacími oblastmi, ale zároveň může sloužit k odstraňování či zmírňování konkrétních kognitivních deficitů.
  • MBTI - typologie poznávání a temperamentu, prostřednictvím které bereme v úvahu typ vnímání a myšlení každého dítěte a učitele při plánování výuky
  • Pro utváření dobrého klima ve škole využíváme „debatních skupin“, program Zipyho kamarádi a Jablíkovi kamarádi

 

Kam směřujeme

S rodiči i učiteli stále věnujeme hodně času diskuzím o koncepci školy. V zásadě se s rodiči shodneme na tom, že nechceme být ani škola klasická, s pevně daným a neměnným řádem, ani škola úplně svobodná s maximální volností témat a výstupů. Najít zlatou střední cestu je naším nelehkým úkolem. Obecně by se dalo říci, že se děti ke svobodě "propracovávají". Zpočátku se s učiteli/průvodci učí vhodným učebním strategiím, pravidlům chování, samostatnosti v plánování, pracovním návykům a triviu základních dovedností. Takto nabyté dovednosti pak mohou využívat ve starším věku k realizaci projektů, které si sami zvolí, a více čerpat z možnosti volby metod, času, prostoru pro učení atd.

Hlavním naším záměrem je "skutečná" individualizace. Volíme si určité výchozí přístupy a metody výuky (viz níže). V maximální možné míře ale musíme poznat potřeby dítěte, očekávání, potřeby a nároky rodičů a na základě toho najít takový způsob výuky, ve kterém se bude dítě stále posouvat dopředu k cílům, které si společně s dítětem vytkneme. Nesledujeme tedy vždy jen konkrétní metodu, ale naším cílem je, aby dítě postupně umělo posoudit, jestli mu metoda vyhovuje, co by mohlo dělat jinak, vědělo, jak se vyrovnat s krizovými momenty, volilo konstruktivní řešení, zvolilo své pracovní strategie atd.

Konkrétní příklad: Při aplikaci jakékoliv metody se stane, že některému dítěti nevyhovuje buď způsob výuky, nebo přístup učitele, skladba skupiny apod. V tu chvíli nepřehodnocujeme, jaké jiné metody používat v celé škole, protože jiným dětem vyhovují. Takové konflikty ale vítáme, protože můžeme dítě provádět těmito malými krizemi tak, aby se učilo popsat: Co by mu mohlo v těžkých situacích pomoci? Co by chtěl jinak? Co potřebuje? V čem musí respektovat přání učitele, spolužáků a proč? Kde je prostor pro jeho vlastní volbu? Jak může z takové zkušenosti vyvodit strategii použitelnou v jiných učebních situacích? apod.

Dále u každého dítěte diskutujeme individuálně o tématech jako: zvyšovat zátěž x nechat dozrávat, řád x svoboda, kvantita x kvalita, individuální postup x kooperace, vnitřní motivace x vnější motivace, hodnocení x sebehodnocení, povinnost x chuť se učit, ochraňovat x konfrontovat s obtížemi apod. Prozkoumáváme možnosti, narážíme na slepé uličky, společně s dětmi se učíme hledat řešení různých životních situací tak, aby se konfliktů a krizí nebály, ale učily se je konstruktivně řešit.

Co umí naše děti na konci prvního stupně?

  • Umí se domluvit, říci si o pomoc nebo sami pomoci druhým. 
  • Přemýšlí kriticky a v souvislostech.
  • Umí spolupracovat s druhými.
  • Respektují domluvená pravidla i druhé.
  • Umí diskutovat a hájit svůj názor.
  • Umí popsat své pocity a potřeby.
  • Plánují si svou práci a drží se plánu.
  • Umí se učit.

Na čem pracujeme? O čem diskutujeme individuálně u každého dítěte?

  • Umí překonávat překážky? Co to znamená v praxi? Nenecháme ho jít dál, dokud neporozumí alespoň na základní úrovni, dokud nemá radost z objevení řešení?
  • Obstojí v porovnání s nároky jiné školy? Co jsou standardy, které musí dítě u nás zvládnout a co je chceme naučit navíc (udělat přijímačky nebo rozvíjet komunikativní a sociální dovednosti?).
  • Umí se přizpůsobovat změnám? Zajišťujeme bezpečné prostředí, i když se často střídají učitelé?
  • Poznává své silné a slabé stránky? Má dostatek času pracovat na tom, v čem je dobré, nebo většinu času věnuje zvládnutí povinných výstupů?
  • Jak vyučovat angličtinu v nejnižších ročnících, aby děti nezatěžovala, ale bavila?
  • Co propojuje výuku ve všech oblastech a metodách? FIO - zprostředkované učení?

Práce s dětmi a inkluze

  • Základní škola integruje děti s nejrůznějšími zdravotními postiženími, či poruchami učení. Pracujeme s žáky s kochleárním implantátem, umíme dobře začlenit žáky s ADHD či dysfázií, pracujeme i s dětmi s poruchou autistického spektra. Naše škola není bohužel připravena na žáky s těžkým tělesným postižením, nemá bezbariérový přístup, na který nám chybí finanční prostředky.
  • Nicméně se snažíme upravovat školní prostředí tak, abychom stávajícím žákům kromě kvalitního personálu a malého počtu žáků ve třídě zajistili i příjemné prostředí, relaxační zóny nebo intimní prostředí pro citlivé rozhovory či konzultace. Dětem velmi pomáhá i pobyt venku, školy v přírodě a společné akce, kde se veškeré rozdíly ztrácí.
  • Žáci naší školy mají pravidelně k dispozici školního psychologa a speciální pedagogy, kteří s nimi intenzivně pracují. Tato péče se vztahuje nejen na integrované děti. Školní psycholožka často pracuje i s celou rodinou a v těžkých životních situacích pomáhá a doporučuje odborníky, kteří mohou pomoci při zvládání nejrůznějších potíží. Učíme naše děti svěřit se a hned řešit to, co by mohlo přerůst ve velký problém. Nastavení důvěry v naší škole nese své ovoce. Od září 2018 jsme otevřeli poradenské pracoviště složené z našich interních odborníků i externistů.
  • Všichni žáci mají možnost podpor, tedy individuálních sezení s učitelem či asistentem pedagoga, kteří pomáhají buď s doplněním učiva, nebo společně řeší začlenění do kolektivu, hledání vlastních oblastí zájmu či podporují nadání žáků a rozvíjejí jejich talent.
  • Bohatá komunikace s rodiči je základem pro individuální plánování výuky. Mozaiku poznatků o potřebách dítěte nám pomáhá doskládat speciální pedagog, školní psycholožka, klinická psycholožka a speciální pedagožka ze SPC Beroun a další odborníci. Podle jejich poznatků pak tvoříme individuální vzdělávací plány pro děti. Zároveň nám poskytují zpětnou vazbu a srovnání s ostatními žáky jiných škol.

Kvalifikace našich zaměstnanců, vzdělávání a spolupráce s externími odborníky

  • Naši zaměstnanci se pravidelně vzdělávají a získávají potřebnou kvalifikaci pro práci, kterou vykonávají. V případě nových kolegyň na pozicích asistentek pedagoga hradí jejich kvalifikaci naše škola. Zaměstnance pravidelně vzděláváme a hradíme veškerá školení, ať už z vlastních zdrojů nebo z dotačních programů.
  • V minulém roce jsme většinu školení hradili z dotačního programu Šablony II.. Každý rok pravidelně hodnotíme práci našich kolegů a nastavujeme dlouhodobé a krátkodobé cíle. S kolegyněmi pracujeme nejen individuálně, ale podporujeme i práci v týmu společnými týmovými školeními (MBTI) a supervizemi.
  • Během školního roku jsme absolvovali dvě dvoudenní teambuildingová setkání MBTI všech zaměstnanců pod vedením paní Jiřiny Majerové na téma typologie osobnosti. MBTI je jedním ze základních školení, které všichni naši zaměstnanci absolvují nejpozději do půl roku od nástupu do práce. Využití typologie a poznání, proč jednáme v dané situaci jinak než ostatní, nám pomáhá v osobním nastavení a přístupu k sobě, ke spolupráci v týmu a pomáhá nám i hledat strategie, jak co nejlépe zacílit výuku na různé typy osobností dětí.
  • Všichni učitelé a většina asistentů pedagoga jsou lektorem FIO www.ucime-se-ucit.cz/o-metode/. Tuto metodu máme plně zařazenou v našem rozvrhu a pravidelně jednou týdně s dětmi touto metodou pracujeme. Díky FIO se nám daří s dětmi efektivněji pracovat a objevovat jejich potřeby. Děti si trénují své vyjadřovací schopnosti, umění argumentace, plánování a soustředění. Princip zprostředkovaného učení, který prostupuje všemi vzdělávacími oblastmi, slouží k odstraňování či zmírňování konkrétních kognitivních deficitů.